Historie Chotěboře

Chotěboř je druhým největším městem bývalého okresu Havlíčkův Brod. Leží v krásném a ekologicky čistém prostředí Českomoravské vysočiny v nadmořské výšce 519 m n.v., v těsné blízkosti Chráněné krajinné oblasti Železné hory.

Počátky Chotěboře sahají až do 12. století. První písemná zmínka o osadě jménem Chotěboř pochází z roku 1265, kdy byl majitelem zdejšího panství Smil z Lichtenburka, kterému v Chotěboři i na dalších místech Českomoravské vysočiny patřily stříbrné doly. Ty byly také příčinou toho, že Chotěboř koupil král Jan Lucemburský a povýšil ji roku 1331 na město. Další výsady získala Chotěboř od Karla IV., který ji prohlásil věnným městem českých královen, Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad.

V lednu roku 1421 obsadil Chotěboř husitský oddíl vedený táborským knězem Petrem Hromádkou z Jistebnice. V únoru však bylo město obleženo vojskem katolických pánů a kutnohorských měšťanů, kteří husity zrádně vylákali, zajali a více než 300 jich upálili v chotěbořských stodolách. Tuto událost připomíná pomníček v zahradě bývalé městské elektrárny z roku 1929.

Královským městem zůstala Chotěboř až do roku 1499, kdy přešla do rukou mocného šlechtického rodu Trčků z Lípy, za nichž se ve městě rozvíjela řemeslná výroba, především soukenictví a tkalcovství. Roku 1634 byl však Adam Erdman Trčka z Lípy zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu, majetek Trčků z Lípy byl zkonfiskován a jako odměnu za Valdštejnovu zradu ho získal Jaroslav Sezima Rašín z Riesenburka. Město bylo za třicetileté války poničeno švédskými a dalšími vojsky, silně utiskováno krutým Rudolfem Karlem Rašínem a pokatoličtěno.

Od roku 1683 vlastní panství hrabě Vilém Leopold Kinský, který nechal v Chotěboři postavit zámek. V 18. století byli postupně majiteli Chotěboře František Ferdinand Kinský, Karel Joachim Breda (známý vydřiduch proslulý krutým utiskováním svých poddaných), Gustav Hanibal z Oppersdorfu a Jan Zebo z Brachfeldu. Roku 1808 převzal panství manžel jeho neteře Josef Vančura z Řehnic a po roce 1836 se novými vlastníky města i zámku stali pánové Dobřenští z Dobřenic, kteří drželi zámek i velkostatek až do konfiskace v roce 1948.

Ráz města narušilo v 19. století několik velkých požárů, největším z nich byla v roce 1832 zničena většina domů na náměstí a kostel. Chotěboř byla od roku 1850 správním a soudním místem okresu, v roce 1869 byla dostavěna a otevřena nová škola a roku 1885 bylo založeno ve městě vlastivědné muzeum. Postupně vzniká i řada uměleckých a zájmových spolků (pěvecký sbor Doubravan, ochotnický spolek Palacký) a později i několik tělocvičných jednot (Sokol, Orel, DTJ). Významnou událostí v dějinách města byl také příjezd prvního vlaku 1. června 1871.

Na Chotěbořsku převažovala až do 1. světové války zemědělská výroba, zaměřená na pěstování brambor a nenáročných obilovin. Lehký průmysl se omezoval na malé závody (tkalcovny, koželužny, pily, lihovar, pivovar). Teprve v roce 1936 zde vznikl první větší strojírenský závod - Eckhardtova továrna, předchůdce pozdějších Chotěbořských strojíren - podniku zaměřeného na výrobu potravinářských strojů, který v 80. letech zaměstnával 2_800 lidí a byl tak největším podnikem v okrese Havlíčkův Brod.

Po vypuknutí 2. světové války sílilo v okolí Chotěboře organizované odbojové a partyzánské hnutí (Obrana národa; oddíly Mistr Jan Hus, Jan Kozina a Zarevo), které vyvrcholilo v roce 1945 ozbrojeným protifašistickým bojem. 9. května byla Chotěboř osvobozena Sovětskou armádou.

Až do roku 1960 bylo v Chotěboři centrum a správa okresu. Současná Chotěboř má necelých 10 000 obyvatel. Ve městě najdete jesle, tři školky, dvě základní školy, střední odborné učiliště, obchodní akademii s vyšším studiem, gymnázium, kulturní dům, kino, městské muzeum, městskou knihovnu, sportovní halu, fotbalový a zimní stadion, tenisová a volejbalová hřiště, polikliniku, tři lékárny, rehabilitační ústav, stacionář pro mentálně a tělesně postižené děti, 2 hotely, více než tucet restaurací, pobočky čtyř bank, dvě benzínové čerpací stanice, autoservis, obvodní oddělení Policie ČR, městskou policii, stanici hasičského záchranného sboru a technické služby; za městem pak přehradu, letiště, zahrádkářské kolonie a čistírnu odpadních vod. Převažujícím výrobním odvětvím je v Chotěboři strojírenský průmysl se zaměřením na výrobu potravinářských strojů (zařízení pro mlékárny, pivovary apod.) a průmyslových robotů. Zastoupen je též průmysl dřevozpracující (výroba nábytku), textilní a potravinářský (pekárny). Ve městě působí též řada stavebních firem a obchodních firem, své služby zde nabízejí četní živnostníci. Město má dobré železniční spojení (trať 238 Havlíčkův Brod - Pardubice) i spojení autobusové (s Prahou, Hradcem Králové, Českými Budějovicemi a dalšími městy). Ubytovat se lze v hotelu U Zámku nebo v ubytovacím středisku Geofond v blízkosti přírodní rezervace Údolí Doubravy.

K nejvýznamnějším stavebním památkám města patří kostel sv. Jakuba Většího (původně románský, později gotický, dnešní vzhled důsledkem pseudogotické přestavby v letech 1894 - 95), anglickým parkem obklopený raně barokní zámek se zámeckou kaplí Nejsvětější Trojice, vybudovaný v letech 1701 - 1702 hrabětem Vilémem Leopoldem Kinským a v letech 1865 - 70 částečně přestavěný ve stylu novorenesančním. Za zhlédnutí stojí také mariánský sloup z roku 1700 v ulici Trčků z Lípy a druhý - z roku 1890 - na náměstí, kde se dále nalézá dům čp. 194 s pozdně barokním vzhledem a historicky cenná budova staré radnice (původně renesanční, upravená barokně a přestavěná v roce 1864). Zajímavá je také hřbitovní kaple Povýšení sv. Kříže z roku 1863 (v přilehlém parku se nachází pomník padlým v první světové válce vytvořený v roce 1924 sochařem Františkem Bílkem) a kaple sv. Anny z roku 1902 stojící o samotě na okraji města v blízkosti zajímavých rulových skalek zvaných Koukalky.

Pozornost si rozhodně zaslouží chotěbořské městské muzeum, umístěné v zámku (v roce 1992 navráceném rodině Dobřenských), kde je návštěvníkům kromě sezonních výstav přístupna stálá historicko-vlastivědná expozice "Chotěboř - náš domov", která mimo jiné představuje také významné chotěbořskými rodáky. Mezi ně patří především spisovatel a novinář Ignát Herrmann (rodák z Horního mlýna; ve městě je jeho socha od akademického sochaře Karla Opatrného z roku 1960), moderní malíř PhDr. Zdenek Rykr (pamětní deska na budově nádraží), slezský buditel a spisovatel JUDr. František Sláma (pamětní deska na domě čp. 325 na náměstí), hudební skladatel a přítel Bedřicha Smetany František Buttula (pamětní deska na domě čp. 194 na náměstí) či vlastenecký novinář, historik a spisovatel prof. Karel Ninger (pamětní deska na rodném domě v Ningerově ulici).

U silnic z Chotěboře na Novou Ves, Libici a Maleč se pak vyskytují několik set let staré mohutné duby. Jedním z nich byl až do roku 1979, kdy byl zničen vichřicí, známý Žižkův dub, pod kterým prý slavný vojevůdce odpočíval.

Při silnici mezi Bílkem a Chotěboří spatříte zajímavou technickou památku - třípatrovou čtyřhrannou vodárenskou věž. Do zásobníku ve věži se čerpala voda ze studně u řeky Doubravy a z něj se voda přiváděla samospádem potrubím na chotěbořské nádraží, kde se používala pro parní lokomotivy.

V těsné blízkosti města se rozkládá přírodní rezervace Údolí Doubravy, kterou prochází naučná stezka. Řeka Doubrava zde protéká kaňonovitým zalesněným údolím a vytváří malebná a divoká zákoutí s balvanitým řečištěm a četnými peřejemi. Najdeme zde skalní věže, vodopád, obří hrnec či kamenné moře. Překrásný výhled do údolí se naskýtá ze skalní věže nazvané Čertův stolek či ze skalnatého ostrohu Sokolohrady, na němž stával hrad Sokolov, jenž svého času sloužil jako sídlo lapků. V údolí, které je vyhledávaným horolezeckým terénem, naleznete také pamětní desku věnovanou básníku a knězi Františku X. Boštíkovi. Nedaleko Sokolohradů se nachází další chráněné území - písník zarostlý rašeliníkem s výskytem masožravé rostliny rosnatky okrouhlolisté.

Stanislav Pavlíček